…Jsou někteří mladí nadšenci, odkojení hojnou a ne právě špatnou četbou, kteří s lehkým srdcem pronášejí k člověku, zmítanému pochybami, neklidem a bolestí, tuto větu: “Myslíš, že žiješ, abys netrpěl?” Odpovídám za ty, kteří citem oněměli: “Ano, myslím si to!”
… Je-li smrt nutností, chci se jí bránit, chci se jí postavit s mečem v ruce, ústech i srdci. Brániti se utrpení. Je zlé a není očistné. Taková poezie, která si v něm libuje a nehledá z něho cestu ven, je ošidná, je lživá. Každé dobré umění, vzývající smrt, děsícího se smrti a jejího bratra, bolesti, je protestem a bojem proti ní, protestem ovšem marným, ale marným s jakousi nepostihnutelnou nadějí, protože nevíme. Protože jsme strašlivě bezbranní před sebou samými i před těmi, s nimiž je nám souzeno žít.